Jun 29, 2022 — Aug 28, 2022

Okr a jeskyně 2

Okr a jeskyně, část 2

Společná preambule: Archeologie možného Archeologické nálezy od Brazílie, Jižní Afriky, Turecka a Iráku až po Čínu svědčí o tom, že komplexní kultury vznikaly mnohem dříve než státy, a co víc: symbolická komunikace nebyla privilegiem lidí žijících ve státech, stejně jako zemědělství nebo sofistikované využívání nástrojů a ohně (například pro vaření, vytváření předmětů každodenní potřeby nebo pro modifikaci krajiny). Tyto mimostátní komunity operovaly s jemnou infrastrukturu napojenou na vícero sítí pro zabezpečování existenčních potřeb, čímž představovaly ve skutečnosti příklady mnohem všestrannějšího způsobu společenské organizace, než jakým byla archaická obilná impéria. Nad to vše tyto komunity také nerozlišovaly kategorické rozdíly mezi „domovem“ a „cizinou“, nebo „barbarským“ a „civilizovaným“. Byl to naopak stát – instituce založena na nepřátelství k lidské mobilitě – jež si tyto kategorie vynucoval. To ostatně dokládají i Nandita Sharma v Zákonu domova (2020) nebo James C. Scott v Against the Grain (2017). Na základě těchto pozorování se můžeme ptát, zda dnes neexistuje nějaká možnost alternativního kosmopolitismu, jenž by nahradil globalizovanou a rasově segregovanou lidskou pospolitost.

Na břehu Indického oceánu v Jižní Africe se nachází jeskyně jménem Blombos, ve které byl objeven okrový kámen s geometrickými rytinami, jehož stáří je odhadováno na 77 000 let. Zde se také dle Sylvie Wynter nachází původ člověka jako vypravěčeky, tedy producentaky kultury nesené materiální infrastrukturou společenské paměti a transformace prostředí. Její snahou je nabídnout protiváhu darwinovskému biologickému příběhu původu druhů pomocí takového narativu, jenž by uměl neutralizovat rasistické diskurzy založené na darwinovském modelu. Naší ambicí je posunout její myšlenky ještě dále, a přemýšlet o člověku nejen jako o vypravěčičce, ale také jako o subjektu nomádské mobility a té nejpůvodnější ekonomické směny: daru. Alespoň tak se na věc dívá Kojin Karatani v Struktuře světové historie (2014) – v nomádských společnostech lovcůkyň a sběračů*ek měla směna podobu čistého daru; tedy daru, jenž neměl být oplacen. Doufáme, že spíše než nostalgickým gestem za pradávnou minulostí může být toto pozorování počátkem budování kulturních vztahů tady a teď, po vzoru alternativní kosmopolity. Do té míry je tato výstava archeologií možného, živená mimo-Západními historiemi lidského druhového bytí.

O “Okru a jeskyni, část 2” Projekt Okr a jeskyně byl od začátku zamýšlen jako výstava o dvou částech. Ústředním problémem obou výstav se stala možnost představit si podmínky lidské propojenosti tváří v tvář rasově segregovanému globálnímu řádu. Právě proto se kurátoři výstavy rozhodli zaměřit svou pozornost na filosofii Denise Ferreira da Silva a její myšlenku “odlišnosti bez odlučitelnosti”. Tato myšlenka se v jejím podání stává základem pro etický postoj, jež hájí vzájemnost lidských subjektů, které jsou dnes rozdělené logikou partikularismu a suprematismu. Na zahojení mnoho ran způsobených touto logikou se musíme obrátit k místům přesahujícím rámec diskurzivity, jež můžou mít formu choreografií podobných těm, které ve svém videu Delilar o racial (To rave the racial, 2021) performují Davi Pontes & Wallace Ferreira. Následujíce předpoklad Sylvie Wynter, že člověk je v první řadě vypravěč*kou, takováto operace hojení pak musí být také nevyhnutelně mytopoetická. Právě tuto mytopoetickou práci mají v této výstavě na starosti dvě další příspěvky. Zatímco Black Liberation Zodiac (2017-2021) Nolana Oswalde Denise se soustředí na astrologii a nebeská tělesa, kresby Castiel Vitorino Brasileiro Mírame, solo mírame (2021-současnost) jsou aluzí na slavný Bakongo kosmogram, jenž poukazuje na cyklickou a prchavou podstatu lidské existence. Nakonec je zde také Pýthia (2022) od Romany Drdové, která nás přivádí zpátky k tématu nomádství. Inspirací jsou jí hlavně sci-fi příběhy jako například seriál Raised by Wolves (2020-2022), a na její dílo se proto můžeme dívat jako na vybavení jakési poutnice, neboliu tiché environmentální pečovatelky.

Facebooková událost