Polykrize a socialismus

✧Program konference✧

✧9:30✧ Úvodní slovo Michael Hauser

✧9:45-10:50✧ Michael J. Albert -Conjunctural Strategy and a Transitional Programme for Navigating the Polycrisis (anglicky s tlumočením)

✧11:00-12:30✧ Panel Psychokrize, apokalypsa a socialistická strategie Moderuje David Krčil Michael Hauser -Existenciální krize a socialismus. Jak v polykrizi založit emancipační hnutí? Aneta Fodorová -Utopická imaginace jako pracovní postup: raná sovětská avantgarda a polykrize Peter Takáč -Kríza, odolnosť a spoločenská zmluva

✧13:30-15:00✧ Panel Socialistické vize Moderuje Vojtěch Ondráček Antonín Hořčica -Ekosocialistické překonání růstového paradigmatu jako cesta z polykrize Martin Tremčinský -Ukradlo nám Silicon Valley vědeckotechnickou revoluci? A jak si ji máme vzít zpět? Martin Čech -Autonomie a dostatek: Nerůstový přínos pro svobodnou a udržitelnou společnost

✧15:15-16:45✧ Panel Projevy polykrize: středovevropská levice, degradace, válka Moderuje Petr Zapletal Stanislav Holubec -Může nastat socialistická transformace ve střední Evropě? Longue durée perspektiva Michaela Pixová -Prožívání, interpretace a vyprávění krize v post kolektivních kontextech: sociálně ekologické zbídačování jako sporné pole boje Vít Klepárník -Válka, konflikt, jejich budoucnost a politická levice

✧ANOTACE PŘÍSPĚVKŮ✧

✧KEY NOTE LECTURE ✧Michael J. Albert Conjunctural Strategy and a Transitional Programme for Navigating the Polycrisis This talk will discuss the unfolding planetary polycrisis and the challenges and opportunities it poses for the left in Europe and North America. Global capitalism is sliding down the path of barbarization, headed towards a future combining aspects of civilizational collapse, techno-authoritarianism, and neo-feudalism. However, I will argue that conditions are ripening for a left populist transitional programme to address the entwined crises of climate, cost-of-living, militarism, and the oligarchisation of liberal democracy. But to succeed, left populist strategies for the current conjuncture will need to learn from the limited successes and failures of earlier instances of left populism worldwide."

✧PANEL Psychokrize, apokalypsa a socialistická strategie ✧Michael Hauser Existenciální krize a socialismus Jak v polykrizi založit emancipační hnutí? Michael J. Albert v knize Navigace v polykrizi (Navigating the Polycrisis. Mapping the Futures of Capitalism and the Earth. The MIT Press: Cambridge, Massachusetts, London, 2024) ukazuje, že vstupujeme do dlouhého turbulentního období. Zesilovat budou tři vzájemně propojené komplexní krize: socio-ekologická (týká se globálního kapitalismu, technologické nezaměstnanosti, energií, stavu planety); šíření násilí (militarizace, válečné konflikty, dohled, terorismus, destruktivní využití technologií jako AI); existenciální krize (rozvrat zavedených identit, nihilismus, politika strachu, nacionalismus, rasismus, hypermaskulinita). V turbulentním období mohou nastat různé scénáře: kolaps systému, technologický Leviatan, ekosocialismus. Podle Alberta jsou v budoucnosti možné socialistické zvraty. Příhodná situace k takovému zvratu nastane např. tehdy, až začne kolabovat tzv. zelený keynesianismus (tržně kapitalistické zavádění bezuhlíkových technologií) a ve Spojených státech a v Evropě se uplatní dnešní mladá generace, která ve větší míře sympatizuje s myšlenkami socialismu (třicátá a čtyřicátá léta dvacátého prvního století). Masová podpora ekosocialismu a společenská změna nepřijde automaticky. Jak uvádí Albert, záleží na tom, zda se předem budou dlouhodobě organizovat aktivisté a intelektuálové, kteří budou disponovat ekosocialistickými narativy, hodnotami, idejemi. V příspěvku se zaměřím na psychosociální podmínku toho, aby takové hnutí dlouhodobě existovalo v době polykrize a interregna. Ke své existenci potřebuje narativy, ideje, praktiky, díky nimž mohou lidé čelit existenciální krizi, která se projevuje skepsí a nihilismem. Představím návrh, který spočívá v konstruování mentálních a etických prostorů, v nichž ožívají příběhy, myšlenky, události, hnutí z minulých dob či ze současnosti, které vyvolaly emancipační proměny lidí i světa. Příkladem je sovětské avantgardní hnutí dvacátých let jako umělecký a pedagogický model, který ve svém příspěvku představí Aneta Fodorová.

✧Aneta Fodorová Utopická imaginace jako pracovní postup: raná sovětská avantgarda a polykrize Polykrize není jen souběhem krizí ekonomických, ekologických a politických; je také krizí představivosti. Uspořádání světa odlišné od stávajícího si dokážeme představit jen s obtížemi — a umění je jedním z mála prostorů, kde lze takovou představivost soustavně cvičit. Raná sovětská avantgarda je z tohoto hlediska mimořádně instruktivní. Nechápala uměleckou práci jako komentář ke společenské změně, nýbrž jako jeden z jejích nástrojů, a utopickou imaginaci nikoli jako únik, nýbrž jako legitimní pracovní postup. Příspěvek nejprve pojmenuje, proč tento model nelze přenést jako celek: sociokulturní a politické podmínky konce desátých a počátku dvacátých let minulého století umožnily avantgardě působit v rozsahu, jehož současná západní umělecká scéna dosáhnout nemůže. Právě odtud však plyne hlavní argument — přenosný není rozsah, nýbrž postoj: porozumění umění jako emancipační praxi a odvaha myslet za hranice daného. Cílem není obracet se k avantgardě nostalgicky, nýbrž ptát se, co z jejího étosu obstojí v podmínkách, které jsou v mnoha ohledech opačné.

✧Peter Takáč Kríza, odolnosť a spoločenská zmluva Keďže sociálne krízy narúšajú akumuláciu kapitálu, vyžadujú si dočasné obmedzenie trhov a individuálnych volieb. Krízový manažment vedený neoliberalizmom však časom smeruje k ich obnoveniu a sebaregulácii. Neriešená sociálna nespravodlivosť, nerovnosť a rasové rozdiely, ktoré sú s nimi spojené, pritom vedú k oslabeniu sociálnej odolnosti. Prevládajúci pocit nebezpečia a neistoty spoločnosť robí nielen neschopnou zotaviť sa zo sociálny otrasov, ale aj viac náchylnou k autoritárskej vláde. Odolnosť by preto mala byť postavená na fungujúcej spoločenskej zmluve.

✧PANEL Socialistické vize ✧Antonín Hořčica Ekosocialistické překonání růstového paradigmatu jako cesta z polykrize Příspěvek představuje koncept ekosocialistické odpovědi na polykrizi. Vychází z kritiky růstového imperativu jakožto základní logiky kapitalismu, který prohlubuje sociální nerovnosti a je v přímém rozporu s ekologickými mezemi planety. V návaznosti na ekosocialistickou tradici a současné postrůstové debaty formuluje alternativu v podobě socioekonomické vize založené na kvalitě života, sociální spravedlnosti, solidaritě a radikální demokracii. Překonání růstového paradigmatu a fetišizace HDP přitom není chápáno jako omezení lidského rozvoje, ale naopak jako jeho předpoklad v rámci planetárních limitů.

✧Martin Tremčinský Ukradlo nám Silicon Valley vědeckotechnickou revoluci? A jak si ji máme vzít zpět? Příspěvek se zabývá konceptem vědecko-technické revoluce tak, jak jej v 60. letech 20. století formulovali čeští sociologové, ekonomové a filosofové. Ukazuje, že technické podmínky centrálního racionálního řízení jsou dnes možná skutečně k dispozici, avšak nacházejí se v rukou úzké vrstvy techno-oligarchů. V závěru příspěvek naznačuje, že klíčovým prostorem, v němž se bude vyjednávat o využití a kontrole současných digitálních technologií shrnovaných pod označení AI, nadále zůstávají naše pracoviště.

✧Martin Čech Autonomie a dostatek: Nerůstový přínos pro svobodnou a udržitelnou společnost Příspěvek se zaměří na konkrétní nerůstové příklady a vodicí teze, které nerůst prosazuje na obranu svobodné-neautoritářské a udržitelné-neproduktivistické budoucnosti. Nerůst totiž klade důraz na vzájemnou potřebnost individuální a kolektivní autonomie. A obhajuje také princip dostatku, kdy nikdo nemá příliš málo, ale ani příliš moc na úkor ostatních lidí či přírody.

✧PANEL Projevy polykrize: středovevropská levice, degradace, válka ✧Stanislav Holubec Může nastat socialistická transformace ve střední Evropě? Longue durée perspektiva Dnešní střední Evropa je jedním z regionů světa s nejméně výraznou levicí. Tato skutečnost je vysvětlována většinou dědictvím sovětského systému, současným strachem z Ruska, kontextem všeobecné krize západní a světové levice, nižší životní úrovní středoevropanů neposkytující dostatek prostoru k akceptaci liberálně levicových témat. Vysvětlení, které nabízím, je především dlouhodobá středoevropská tradice národních států. Zdejší národní hnutí vystupovala proti bývalým mnohonárodnostním impériím, čímž oslabovala sociální demokracii. V meziválečné době se levice nedostala ke slovu, neboť nové státy střední Evropy měly slabé průmyslové dělnictvo a obavy ze Sovětského svazu. Po roce 1945 vnímaly svůj osud jako víceméně okupaci. Na tuto kolej se po roce 1968 dostalo i Československo, stát s mimořádně silnou levicovou tradicí. Po roce 1989 část středoevropské levice propadla poraženecké nostalgii, část kolaborovala s neoliberalismem a část se trvale marginalizuje nastolováním woke témat. Tekutý lidový hněv tak dokázala po roce 2010 využít krajní pravice. Přesto není vyloučeno, že až tento region jednou pod vlivem polykrizí vymaní z osudové a falešné volby mezi neoliberalismem a národním populismem, na něž nebude mít ani jeden z těchto směrů odpověď.

✧Michaela Pixová Prožívání, interpretace a vyprávění krize v post kolektivních kontextech: sociálně ekologické zbídačování jako sporné pole boje Příspěvek zkoumá, jak kolektivní aktéři v post kolektivních kontextech prožívají, interpretují a vyprávějí krize – a jak tato narativní uchopení utvářejí jejich strategie a představy o změně. Na základě rozhovorů a etnografického výzkumu na poli tří různých hnutí – bydlení ve Švédsku, potravinové suverenity v Maďarsku a klimatického aktivismu v Česku – konceptualizuji probíhající krize nikoli jako jednotlivé oddělené události, ale jako mnohovrstevnaté podmínky zakotvené v kapitalistickém vývoji. Prostřednictvím analytické perspektivy sociálně ekologického zbídačování zachycuji kumulativní, systémově produkovanou degradaci, která se postupně rozvíjí napříč socioekonomickou i environmentální sférou, a periodicky je přerušována viditelnými šoky. Kladu zároveň důraz na to, že sociální a ekologické degradace jsou v každodenním životě vzájemně spoluutvářeny. Komparativně pak ukazuji, že narativy krize se mezi aktéry liší podle generační pozice, či prostorového a organizačního ukotvení. Identifikuji také odlišné temporality krize – krizi chápanou jako bezprostředně hrozící rozvrat, jako dlouhodobou strukturální podmínku nebo jako normalizovanou „kulisu" každodennosti – které pak formují reakce jednotlivých hnutí. Situováním reakcí hnutí na krize do post kolektivních dějin článek zkoumám variabilitu strategií, podmínek kolektivního jednání a vizí změny v proměňujícím se politickém prostředí.

✧Vít Klepárník Válka, konflikt, jejich budoucnost a politická levice Příspěvek se pokusí rekapitulovat stěžejní náměty a témata úvah o válce a konfliktu v posledních čtyřech dekádách; specificky se zaměří na diskuse posledních patnácti let. Zvláštní pozornost bude věnovat postojům a vztahům levice ke konkrétním kauzám (konflikt na Donbase a rusko-ukrajinská válka; syrská a jemenská občanské války; válka v Afghánistánu, ale třeba také libyjská krize; izraelsko-palestinský konflikt a válka v Gaze; občanské války v Myanmaru a Etiopii, konflikty v Africe). Ve snaze o obecnější vhled si bude klást také metateoretické otázky o válkách a postojích levice k nim: Které aspekty týkající se války a konfliktu mají přetrvávající relevanci a která přesvědčení a tvrzení posledních desetiletích se ukázala jako spíše chimérická a zavádějící? Jak hluboké a jak relevantní jsou štěpy uvnitř levice v postojích vůči válkám? V čem spočívá největší selhání části levice v jejich postojích?